Podle pověsti byl Jan Žižka v roce 1419 zajat Mosteckými Němci a propuštěn na čestný slib, že nikdy proti Mostu nevystoupí nepřátelsky. Žižka prý tento slib dodržel a od zamýšleného útoku upustil. Místo, kde byl zajat, ukazovali Němci nedaleko Janovské silnice. Pamětní kámen s nápisem připomínajícím německé "vítězství" nad Žižkou stál u Žižkova mostu až do nedávné doby.
Dříve byla na vratech staré mostecké radnice přibita podkova Žižkova koně, kterou utrhli při zajetí jako svědectví, kdyby snad Žižka daného slova nedodržel. Tuto podkovu dnes můžete vidět v městském muzeu.
V městě Bílině, které se nachází nedaleko Mostu, ústí do řeky Bíliny potok, který lid nazývá Žižkabach. Tento název má své kořeny v německém pojmenování, které zůstalo na generálních mapách. Bílina byla v roce 1421 dobyta od Pražanů a Němci, domnívajíce se, že zde byl přítomen i Žižka, nazvali potok jeho jménem. V češtině se potok původně jmenoval Syčivka, ale název Žižkabach přetrval až do dnešní doby. Tato legenda ukazuje, jak hluboce byl Jan Žižka zakořeněn v povědomí lidí této oblasti a jak jeho odkaz přežil v místních názvech a památkách.
Podle pověsti byl Jan Žižka, proslulý husitský vojevůdce, pohřben v kostele sv. Ducha v Hradci Králové. Tento historický chrám je znám nejen svou architekturou, ale také tím, že údajně ukrývá ostatky tohoto významného českého hrdiny.
Podle tradice byl Žižka pohřben v jedné ze čtyř krypt pod katedrálou v roce 1424. Přestože přesné místo jeho hrobu není potvrzeno, královéhradečtí obyvatelé dlouhodobě udržovali jeho kult a jeho památka se zde stala součástí místních legend.
Tělo Jana Žižky bylo později údajně přeneseno do Čáslavi, ale legenda o jeho pohřbení v kostele sv. Ducha zůstává živá. Tento příběh ilustruje, jak hluboce byl Jan Žižka spjat s husitským hnutím a jaký význam měl pro české dějiny.
Jan Žižka, slavný husitský vojevůdce, přišel o oko v mládí. Existuje několik verzí tohoto příběhu:
První oko: Jan Žižka přišel o první oko v bitvě u Grunwaldu v roce 1410, kde bojoval jako žoldnéř za Poláky proti německým křižákům1. Tato událost mu způsobila trvalé oslepnutí na jedno oko.
Druhé oko: O druhé oko přišel při obléhání jihočeského hradu Rábí v roce 1421. Zabodla se mu do něj tříska ze stromu, vedle kterého seděl na koni. Tato rána byla osudná a Jan Žižka zcela oslepl.
Legenda říká, že když byl mladý, vyběhl z chléva s vidlemi v rukou a obořil se na nejbližšího ozbrojence. Ten se v sedle otočil a zasáhl ho mečem tak, že padl k zemi. Zachránila ho sestra Anežka a ranhojič z blízkého Čeřejova. Jan Žižka sice přežil, ale jeho tvář byla silně zdeformovaná. Vědci usuzují, že toto zranění mohlo způsobovat problémy s řečí a možná i s jídlem.
Jedna z nejznámějších legend o Janu Žižkovi vypráví o jeho neporazitelnosti v boji. Podle této povídačky nikdy neprohrál žádnou bitvu, a to ani po ztrátě oka, kdy se stal ještě větším postrachem pro své nepřátele.
Další slavná povídačka vypráví, jak Jan Žižka pokračoval v bojích i po ztrátě jednoho oka. Legenda říká, že to ho nejen nezastavilo, ale naopak posílilo jeho odhodlání a strategické myšlení. Stal se tak symbolem odvahy a nezdolnosti.
Žižka je známý jako vynálezce vozové hradby, která byla jeho tajnou zbraní. Podle legendy, tuto taktiku vyvinul během jedné noci, kdy přemýšlel, jak nejlépe chránit své muže před přesilou nepřátel. Tato inovace se stala klíčovým prvkem husitských vítězství.
Pověst praví, že když Jan Žižka umíral, nařídil svým následovníkům, aby jeho kůži stáhli a použili ji na bubny, které by v bitvě dodaly jeho vojákům kuráž. Tato povídačka symbolizuje jeho neochvějnou víru v husitskou věc a jeho trvalý odkaz.
Máte návrh na úpravu, nové informace nebo jste objevili chybu? Chcete nám poslat novou a originální fotografii? Napište Verče, Barče, nebo na media@ekultura.eu. Vaše jméno bude uvedeno mezi zdroji a přispěvateli.